_(3)_(1).png)
Zkameněliny sbírali už pravěcí lidé, kteří jim podle všeho připisovali velkou magickou moc a nosili je jako talismany.
Při studiu historie se můžete setkat s mnoha zajímavými hypotézami o jejich původu. Například Egypťané se domnívali, že organogenní vápence, ze kterých byly vybudované světoznámé pyramidy, obsahují zkamenělou čočku, kterou konzumovali otroci pracující na stavbě těchto kolosů. Ve skutečnosti ovšem jde o drobné schránky numulitů (mořských prvoků).
Někteří řečtí filosofové sice správně usoudili, že zkameněliny jsou zbytky dávno vyhynulých živočichů, jenže tyto myšlenky se později setkaly s velkým – pochopitelně nábožensky motivovaným - odporem.
Ve středověku tak byly rozšířené spíš názory, že zkameněliny vznikly díky činnosti hvězd a „tvořivé síly“ z vodního kalu a bahna. Ty se udržely až do 17. století, kdy je vyvrátil kanadský žertík několika žáků profesora J. B. A. Beringer. Dotyční studenti vyrobili cca 200 „zkamenělin“ z měkkého vápence, zakopali je a následně nechali Beringera, aby je shromáždil, prozkoumal a napsal o nich knihu Litographiae wirceburgensis.
Jelikož vše prasklo až po jejím vydání, Beringer měl z ostudy kabát. Nicméně všechno zlé je k něčemu dobré – v tomto konkrétním případě k tomu, že zcestné úvahy o tvořivé síle byly definitivně opuštěny. Bohužel jen proto, aby je v 18. století nahradila další kuriózní hypotéza…