Věděli jste, že kouzlu drahých kamenů lidé propadli už v mezolitu? A slyšeli jste někdy o švartně? Přečtěte si následující článek...
Drahé kameny se používaly například k barvení (azurit), k výrobě kultických předmětů (obsidián), ale i ke kosmetickým účelům (ametyst). Archeologické nálezy ukazují, že na zvláště dobré úrovni byly opracovávány ve Střední Americe, Střední a východní Asii, Mezopotámii a Egyptě.
První ucelenější písemné zmínky o dané problematice nalézáme v dílech starých Řeků, Římanů a Byzantinců.
Střední a severní Evropa byla v tomto směru hodně pozadu – pokusy o zpracování drahých kamenů, ke kterým docházelo v období před naším letopočtem, zpravidla nekončily příliš uspokojivými výsledky. Velké popularitě se těšil zejména baltický jantar. Kromě něj stojí za zmínku třeba i tzv. švartna (usazená druhohorní hornina), ze které Keltové dělali krásné náramky.
V 15. a 16. století drahokamy začaly být spojovány s astrologickými znameními a hodně se hovořilo o jejich magických/léčivých účincích, v důsledku čehož se o ně zajímalo stále více lidí.
Za zlatý věk drahých kamenů v Evropě je ale považováno až 18. a 19. století, kdy byla objevena celá řada nových nalezišť. Kromě toho vznikla vědecká mineralogie.