Není všechno zlato, co se třpytí..!

Pyrit, markazit, molybdenit, galenit, sfalerit, rumělka a mnohé další minerály sjou členy skupiny sirníků, které vznikají z vodných roztoků mineralizovaných sloučeninami rudných prvků. Některé z těchto minerálů vyvolávají klamné zdání cenného kovu. Například sfalerit (blejno zinkové) byl označován jako "klamavec", protože prý klamal v 16. století španělské horníky, kteří s edíky jeho stříbřitému vzhledu domnívali, že mají před sebou stříbro. Ve skutečnosti mu však dali jméno staří Řekové, kteří byli tak zmateni jeho podobou s rudou olova galenitem, že pro něj použili název sphaleros, což znametivníná "klamavý". Španělská ložiska sfaleritu sice poskytla velké žluté krystaly, ale hlavní producentské oblasti této rudy byly v USA a v Evropě.

Každé školní dítko zkoumalo v chemické laboratoři minerál pyrit; přišlo s ním ostatně často dostyku i doma při topení, kdy zjistilo, že ze zlatého povlaku na uhlí zůstává v kamnech jen špinavě černá hmota. Když křísneme do krystalu pyritu, vylétávají z něj jiskry - odtud řecké jméno pyritos, v překladu ohnivý kámen. Pro jeho podobnost se zlatem je populárně nazýván "kočičí zlato". Doly v Rio Tinto ve Španělsku a v Japonsku představují dvě hlavní produkční oblasti, kde je tento minerál používán k výrobě kyseliny sírové. někdy představuje i ušlechtilou rudu, obsahující skutečné zlato, a místy i měď. Malé, zlatavě vyhlížející krystaly markazitu, který má stejné chemické složení jako pyrit, jsou někdy nalévány narůstající na krychle galenitu, který je nejdůležitějším zdrojem olova. Galenit lze nalézt jako těžké kubické krystaly nebo jako obroušená zrna i v sedimentárních slepeních na ložiskách v USA a mnohých částech Evropy. tato ruda byla Římany užívána k získávání olova pro výrobu vodovodního potrubí - tyto vodovody ovšem v současnosti hodnotíme jako zdraví nebezpečné. 

Mnozí lidé hledající štěstí byli oklamání pyritem a jejich naděje se rozplynuly v nejbližší zkušebně kovů. Pyrit rozeznáme od zlata, otíráme-li jej o hrubý povrch: zlato zanechává zlatou stopu, pyrit černou. Zajímavé také je, že zlaté destičky pyritu užívali kdysi Inkové jako zrcadla, bylo to zhruba mezi rokem 1300 a 1530 n.l. Pyrit často doprovází i minerál cinabarit (rumělka), což je sirník rtuti a primární ruda tohoto kovu. Pro Řeky a Římany to byl důležitý minerál, nejen jako zdroj tekutého střibra, ale také v práškovité formě jako šarlatový pigment, nazývaný kinnabari. Cinabarit byl dolován ve Španělsku po 2000 let; ve světě existuje mnoho dalších míst, kde se tento minerálnachází. I v současnosti stále vzniká kolem horkých pramenů.